Jednotlivé metody diagnostiky naleznete zde:

Pojmem diagnostika (=proces) rozumíme zjištění stavu , posouzení, hodnocení, zahrnuje posloupnost činností vedoucí k diagnóze. 

Diagnóza = výsledek diagnostiky

Pedagogicko - psychologická diagnostika slouží k tomu, že učitel hodnotí nejen obsah vzdělávávní, ale i osobnostní zvláštnosti žáka (dispozice, vlastnosti aj.)

Předmětem pedagogické diagnostiky je hodnocení obsahů výchovy a vzdělávání.

V UŽŠÍM SLOVA SMYSLU jde zejména o diagnostiku (hodnocení, posuzování):

• vědomostí
• dovedností
• návyků, které si děti osvojily v průběhu výchovy a vzdělávání

CÍL PEDAGOGICKO - PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY 

Cílem pedagogicko - psychologické je to, že se stává jakýmsi prostředkem pro další odbornou činnost: 

• V PEDAGOGICKÉ ROVINĚ

           - je cílem zhodnocení výchovného působení na dítě

           - zjištění nějakého stavu, který je východiskem pro možné změny - např. pro optimalizaci pedagogického                       působení na dítě, pro jeho další rozvoj (jak s ním pracovat dále)

• PSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA

           - uskutečňuje se v případě znalosti psychologického pozadí problému, je-li nutné řešit problém                                       psychologickými prostředky

Na diagnostiku navazuje:

• v pedagogické rovině intervence (= zásah, změna) - doporučení konkrétního zásahu ve prospěch úpravy problému, doporučení změn v přístupech k dítěti

• v psychologické rovině případně psychologická terapie

METODY DIAGNOSTIKY

Rozumíme tím určité postupy či způsoby, pomocí nichž získáváme informace o daném předmětu zkoumání.

• pozorování
• rozhovor
• dotazník
• didaktické testy vědomostí, dovedností
• analýza hry

PŘI PDG-PSY DIAGNOSTICE SLEDUJEME PŘEDEVŠÍM TYTO OBLASTI:

• rozvoj pohybových dovedností
• osvojování návyků (oblékání, samostatnost, hygiena, pracovní návyky aj.)
• zvyšování kvality poznávacích funkcí (paměť, pozornost, verbální a logické myšlení, vnímání, slovníku aj.)
• rozvoje vědomostí (barvy, znalosti o přírodě, zvířatech, člověku, počasí aj.)
• rozšiřování časové orientace (používání základních časových pojmů), prostorové (vlevo-vpravo, nahoře-dole aj.)
• předčíselných představ (orientace v řadě, přiřazování aj.)
• rozvoje sociálních dovedností (s vrstevníky, s učitelkou, dodržování pravidel aj.)
• úrovně školní zralosti

JAK ZAZNAMENÁVAT VÝSLEDKY

• záznamové archy
• záznamové karty

VÝZNAM PDG-PSY DIAGNOSTIKY V MŠ

1.   VE VZTAHU K ŠVP ZJIŠŤUJE:

      - kvalitu připraveného programu

      - efektivitu programu

      - nutnosti změn

      - mluvíme o evaluaci vzdělávacích programů (hodnocení, zjišťování efektivnosti, porovnávání, vysvětlování dat)

2.   VE VZTAHU K PLÁNOVÁNÍ VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍHO VEDENÍ:

      - zda denní program respektuje vývojové a osobnostní zvláštnosti dětí, případně i celé skupiny dětí

      - mluvíme tedy v tomto případě o evaluaci vzdělávacích potřeb

3.   VE VZTAHU K HODNOCENÍ KONKRÉTNÍCH VÝSLEDKŮ VÝCHOVNÝCH A                                                         VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT UČITELE: 

       - mluvíme o tzv. evaluaci výuky - učení a vyučování

       - učitelé si musí klást otázky jako:

• Jaké konkrétní cíle byly naplňovány?
• Jaké kompetence si děti osvojily?
• Byly zvolené činnosti vhodné?
• Byly podmínky vyhovující?

VÝZNAM DIAGNOSTIKY PRO DÍTĚ A PRO RODIČE

JEJÍ VÝSLEDKY VEDOU K:

• pružnému přizpůsobování se dětem a následného naplňování vhodně zvolenými činnostmi
• vhodnému zvolení témat a konkrétních činností v souvislosti s respektováním individuálních potřeb dítěte
• zjištění vývojové úrovně dětí (nejedná se pouze o posuzování mentální vyspělosti, ale o komplex bio-psychosociálních vlastností)
• posouzení osobnostních a pracovních charakteristik dítěte
• pomoci dětem se speciálními vzdělávacími potřebami (handicapované, s vývojovými deficity, z dysfunkčních rodin, z jiného sociokulturního prostředí)

RODIČE SE NA ZÁKLADĚ DIAGNOSTIKY DOVÍDAJÍ:

• v čem je dítě dobré
• jaké má přednosti
• na čem se může u dítěte stavět a co ještě rozvíjet
• jak si dítě osvojuje dovednosti
• jak je schopno komunikovat s vrstevníky
• jak se zapojuje do činnosti
• jak s dítětem pracovat doma
• může být podnětem návrhu ze strany učitelky k návštěvě odborníka

Z HLEDISKA DOBY USKUTEČŇOVÁNÍ DIAGNOSTICKÉHO PROCESU ROZLIŠUJEME:

     1)    Diagnostiku vstupní - při nástupu do MŠ, vede to k zařazení dětí do skupin, k výběru vhodného učitele, přizpůsobení                vytvořeného programu individuálním vzdělávacím potřebám dítěte

     2)    Diagnostiku průběžnou - k zjišťování pokroku dítěte, jak je naplňován vzdělávací program, jaké jsou výsledky                              jednotlivých dětí, zda jsou používané metody vhodné, není-li třeba změnit přístup k dítěti

     3)    Diagnostiku výstupní - znamená zhodnocení průběhu výchovy a vzdělávání ve vztahu ke školní zralosti

METODY POZNÁVÁNÍ A ROZVÍJENÍ INDIVIDUÁLNÍCH POTŘEB PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ V INTERAKCI S DOSPĚLÝMI

Pozorování individuálních potřeb dětí je nezbytnou součástí práce učitele současné MŠ.

Je nutné hledat takové činnosti, ve kterých se uplatní všechny děti.

Znalost individuálních potřeb dítěte či skupiny dětí napomáhá učiteli hodnotit a plánovat výsledky výchovně-vzdělávacích aktivit.

NAŠE NOVINKY: